instagram x 65 63 60 58 55 53 50 48 45 43 40 x

I´m flower princess, bitch..

11. february 2017 at 21:23 | V. |  Day x of 365.
Vzala to. Vyčetla mi spousty věcí, jako například to, že jsem jí to neřekla sama. Tohle ovšem není věc, kterou jen tak zapojíte do rozhovoru.Taky mi X krát když jsem téměř vybouchla vyčetla, že nejsem normální a opravdu toho psychiatra a psychologa potřebuju. Jojo díky mami. Fakt mi to usnadňuješ. Posledních pár dní neslýchám nic jiného. Třídní se mě ptá zda jsem v pohodě. Jestli jsem objednaná a zda beru nějaké ty prášky. Spolužačka proč jí nic neříkám. Dříve jsem se jí svěřovala a teď nic. Jasně, aby to další den věděla celá třída. Ať mi dají všichni sakra už pokoj.

Nechci se s nikým bavit. Jen se zavřít sama v místnosti a zůstat tu navždy. Všechno mě bolí Po psychické stránce, tak i po fyzické. Jsem čím dál tím více paranoidní. Zhoršuje se to. Přijde mi, že na mě všichni koukaj. Učitelé ve škole na mě pořád zíraj. Hrozně mi to vadí. To nemaj nic jiného na práci. Mám na hlavně nápis "Chci se zabít tak mě kontrolujte zda si právě nejdu podřezat žíly". Jdu jen po školní chodbě a učitelka přírodopisu na mě vrhne ten svůj pohled "Bacha vidím tě tak neudělej nějakou kravinu". Přitom ani neví o tom co prožívám. Můj život se mění v povinnost. V hloupou povinnost, která mě nebaví. Usnu kolem dvanácté, vzbudím se ve tři a pak se spíše jen převaluju v touze usnout. Vyspat se. Noční můry nijak moc nemám. Ale když už tak stojí za to. Umírám v nich. Ale ne jen tak...
Jít do školy, kde si jen posedím. Začínám být na lidi alergická. Vadí mi jejich přítomnost. Jsou otravní. Příšerní. Jejich chování. Doma sedím u počítače. Prej jsem závislá. A co? Po večerech mě trápí záchvaty pláče. A jediný přítel mi je samota. Chtěla bych vzít nůžky a odříznout veškeré kontakty. Nepotkávat denně tolik lidí. Přisuzuji jim myšlenky. Obviňuji je z věcí, které ani třeba neudělali.
Nebo možná by je udělali. Možná se pletu a vážně mi chtějí ublížit. Zabít mě. Zničit. Uškrtit. Bylo by lepší si vážně třeba ty žíly podřezat. Ano optimista vždy. Mě, ale nebaví si hrát na něco co nejsem. Jsem tlustá bečka sádla, která nenávidí společnost lidí. Která nenávidí otravnost lidí.
Posledních pár dní to nezvládám. Mám chuť vybuchnout. Rozkřičet se, ječet a mlátit pěstmi do zdi. Jenže místo toho jen jdu tiše po chodbě. Ale jak dlouho to takhle budu schopna vydržet?

Dotknu se prstem ledové vody. A postupně si do ní lehám. Vše kolem je černobílé, ztrácí své barvy a pomalu šedne. Celá se do ledově tiché vody ponořím jen hlava není ještě mokrá. Brzy bude. Zničím se. Zabiju se. Tělo ztrácí sílu. Ochabá. Umírá. Já umírám. Ale část mě s tím bojuje. Mé tělo co ve skutečnosti leží v posteli umírá a myšlenky bojují. Nakonec se ale probouzím. Škoda.
 


Comments

1 Yasmine . Yasmine . | Web | 13. february 2017 at 12:12 | React

Nejlepší by bylo , kdyby si každej v tvojí blízkosti co nejdřív uvědomil, že tohle ti akorát ubližuje.. akorát bohužel , každej sme jinej a ne všichni pochopěj , co prožívaj ostatní .. musíme to zkousnout.
Bože , ten poslední odstavec . Jak moc mi nahání do očí nostalgii .. vim moc dobře , že tohle se jen tak práškama nedá vymazat... tohle je část vnitřního já .. jak ráda bych ti pomohla , ale vim , že tohle je boj jen sama se sebou...drž se .

2 coca-cola-light-baby coca-cola-light-baby | Web | 16. february 2017 at 17:29 | React

Bolo by fan key ťa spolužiačka vypočula, porozprávala sa... Ale nechápem ako to môže potom vykecať celej triede. Strašne ma takéto veci štvú! Prečo majú ľudia potrebu vykecať všetko čo im povie človek čo im dôveruje??? Mrzí ma že sa takto cítiš... A v tej škole tie pohľady vážne nepomôžu ani nič nevyriešia. Ja nechápem prečo ľudia musia čumieť a myslieť si že všetko vedia. Keby niekedy človeka nechali aspoň sa nadýchnuť možno by to bolo lepšie...
Dúfam že ti budem čoskoro aspoň trošku lepšie.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama